HuSä

Vopred upozornujem, ze toto nie je moje dielo.

Stmívalo se. Rudé slunce zapadalo; den předával vládu noci. V lese se chystal poutník ke spánku. Opět bude spát pod širým nebem, jako za poslední roky nesčetněkrát.
Jmenoval se Lochar. Bylo mu třicet let a za dobu, kdy byl na cestách, už prošel polovinu země, bojoval v mnoha bojích pod nespočtem zástav a ani v jednom boji nenašel to co hledal: smrt. Smrt se stala smyslem jeho života, smrt mu dodávala energii aby vstal a šel opět bojovat v naději, že se konečně dočká a odejde z tohoto světa. Jeho příběh je smutný a strašný zároveň a já vám ho chci vyprávět.

Bylo mu dvacet, měl svoje hospodářství, krásnou ženu, dvě děti. Žil v Zemi Králů, která byla klidnou zemí, kde vládl mír. Bylo to všechno až moc krásné na to, aby to byla pravda. Jednou v noci přešly severní hranici malé skupinky nekromantů a napadly statky v blízkosti hranice. Nešlo jim o zabití vojáků, chtěli jen způsobit zmatek, bolest. Lochar byl tehdy v noci ve městě a o zkáze se dozvěděl teprve ráno, když spatřil kouř stoupající z trosek svého domova. Těla ženy a dětí našel zavalená troskami – byl na ně hrůzný pohled, Lochar si ani nechtěl představovat, co všechno musely oběti vytrpět, než mohly konečně zemřít. Zaplnila ho směsice smutku, hněvu a zvířecí nenávisti. Proklínal Boha za to, že ho nechal na živu, aby se stal svědkem utrpení a smrti svých nejbližších.

Když svoji rodinu pohřbil, vyhrabal z trosek domu několik nezničených věcí – mezi nimi i meč a lehkou kroužkovou zbroj, která jako zázrakem neutrpěla žádné poškození, něco málo potravin a vydal se na cestu. Kam, to nevěděl, nechal se prostě vést, na směru nezáleželo, když už se neměl kam vracet.

Procházel lesem a v hlavě se mu honily temné myšlenky plné nenávisti a krve, v hlavě se mu stále znova zjevoval obraz mrtvé, mučené manželky.

Nevěděl, jak dlouho byl na cestě, ale znenadání vystoupil na mýtinu, na které se křižovaly dvě lesní cesty. Každá vedla jiným směrem, ale kousek od té, která vedla na sever, seděl na kameni muž v černém plášti s kapucí přehozenou přes hlavu a zřejmě si Lochara vůbec nevšimnul...

Nie je to dokoncene, pretoze autor to pise ako interaktivny pribeh, ak bude treba dalsie casti mozete najst na http://detimes.webster.cz/. Poprosim nazory, dankeš.  :)

Opat by to chcelo mozno uzavretu poviedku, toto je ako velmi strucne intro.
Nieco tomu dava atmosferu (mozno ta cestina), ale viac zhodnotit nemozem, lebo nemam z coho. Ako uvod mi to pride trochu klise, lebo podla mna kazdy spravny fantasy hrdina musi mat vyvrazdenu rodinu, co ho podnieti k dalsim dobrodruzstvam.